Dead Letters

Cítím se jako zkamenělý,
chci být sám, alespoň na chvíli, neznámý
Týdny na cestě, daleko od domova,
už jen odříznout telefon

Řekla jsi: “Vyléčím tě,
budu s tebou.”
Řekla jsi “Zabiju tě, jestli uděláš něco špatně.”
Yeah, yeah

Pořád se cítím jako poprvé,
když tu vedle vás stojím,
spolu neobratně
půjdeme temnotou
Pořád se cítím jako v první den svého života

Vzpomeňte na časy,
kdy jsme si přísahali, že nikdy nevzdáme tenhle život,
pořád čekám, pořád sílím,
to sem patřím

A možná jsem blázen,
ale prostě nemůžu zpomalit
A možná jsem blázen,
ale aspoň jsem pořád poblíž
Yeah, yeah

Neusnu, neusnu, dokud nenajdu odpověď
Nepřestanu, nepřestanu, dokud nenajdu lék na tuhle rakovinu
Někdy se cítím sklesle a hrozně rozervaně,
nějak tak prostě vím, že jsem uštváván, abych byl žádaný.

Pozoroval jsem z nich, čekal jsem
ve stínech celý ten čas
Hledal jsem, žil jsem
pro zítřky celý svůj život

Říkají.. že se musím nejdřív naučit zabít,
teprve potom se prý můžu cítit bezpečně
Ale já.. raději bych zabil sám sebe, než být jejich otrokem
Někdy cítím, že bych si měl jít zahrát s bleskem.
Prostě nechci jen stát a čekat na zázrak.

Poslední dobou jsem chodil, chodil v kruzích,
pozoroval jsem, na něco čekal
Pociť mě, dotkni se mě,
vyléč mě, vezmi mě výš
Sledoval jsem, čekal jsem
Hledal jsem, žil jsem
pro zítřky

Přál bych si, abys tu dnes byla se mnou
a viděla polární záři
Přál bych si, abys tu dnes byla se mnou
Přál bych si, abych tě měl po boku
dnes, když nebe hoří
Přál bych si, abych tě měl po boku

Protože jsem byl na dně a plazil se,
ale už tam neklesnu

Copak nemůžeš zastavit ty lži, co na mě padají
z nebe? Stále stojím
To nemůžeš ani hodit kostkou? Možná mě překvapíš
Mám čisté svědomí a stále ještě tu stojím

Hoří jako tisíc hvězd
I když jsi světelné roky daleko
Hoří jako tisíc hvězd

Jsi tam nahoře, stále se mnou,
usmíváš se dolů na mě

Je to něco posvátného, něco tak krásného,
něco tichého, uklidňujícího,
v době, kdy mě tíseň úplně zabíjí

Protože jsem byl na dně a plazil se,
odstrčený a smolař
Jsi tam nahoře, stále se mnou,
usmíváš se dolů na mě

Cítím pod nohama horko,
zdá se, že musím jít, není čas se vyspat
Nemůžu uvěřit tomu, cos řekla
Otočím se a odejdu
Je mi z tebe zle, znervózňuješ mě

Jsou pryč časy, kdy jsi říkala,
že jsem ten jediný a chopila se dnů
Jsou pryč časy pro čest
“Moje vítězství je tvoje porážka”
Copak nevidíš, že ses spletla?

Ve vlastním životě jen já rozhoduji a to mě vzrušuje
jaký jsem, jak žiji, koho miluji
Tím mým způsobem se cítím silný a to mě vzrušuje
Ve vlastním životě jen já rozhoduji, já rozhoduji

Nemůžeš odolat tomu, co děláš
Je to ztráta času (Je to ztráta života)
Můžu něco navrhnout? Co kdyby ses vložil
do něčeho ještě víc, než jen beznadějně a to
dřív než poznáš, že je konec

Je na tobě, jestli to vzdáš
Je jen na tobě, jestli nepřestaneš

Podle zápisu jsi mrtvá, ale přeci stále žiješ
Pokaždé, když jsi zemřela, ti byla dána
další šance napravit svůj špatný názor
A vykročit na novo – je to jen na tobě

Strach ze tmy mě rozervává,
nenechává mě na pokoji a čas utíká
Jen zase další život, už jsem zhnusený a unavený
z toho neustálého blues. Měl bych svůj život zlepšit

Řekni mi, proč se tak cítím
Celý život jsem jen stál na hraně
Příliš mostů už přede mnou spálili,
slyšel jsem příliš lží
Sice jsem měl život, ale vrátit se nemůžu,
prostě to nemůžu udělat, už nikdy nebudu stejný
ale vím, že
žádné chvíle nelituji

I když mě sledují až domů a ruší můj spánek,
já najdu místo, místo, kde mě už nenajdou
Možná jsem ztracen a možná se bojím,
ale už mockrát jsem za sebou zabouchl dveře

Řekni mi proč..
nechat všechno za sebou,
překročit hranici,
čelit pravdě, ničeho..
Ničeho nelitovat

Cítím se vinný,
moje slova jsou prázdná,
už ti nemůžu dát žádné znamení,
nemám na tebe čas

Říkáš, že jsem bezcitný
a že se nestarám
Býval jsem tu pro tebe
ale podle tebe jsem byl jako mrtvý, že prý jsem se změnil,
ale to ty taky

Vinný, vinný, cítím se tak
prázdný, prázdný, ty víš, jak zařídit, abych se tak cítil

Držel jsem nad tebou ochranou ruku,
nechtěl jsem ti ublížit
Snad bych jen otrávil tvoje myšlenky,
ale nikdy tě nepřiměl plakat

Byla jsi tak bezmyšlenkovitá
teď do tebe vidím,
bývala jsi tu pro mě,
tak proč neodejít, neříct sbohem
Vždyť ses přeci změnila, ne? Jenomže já taky

Nikdy jsem si nemyslel, že čas a dálka
mezi námi z tebe udělají tak chladnou
Teď budu nést svět na ramenou jen já

Už žádné vinění, můj cíl je přimět tě přemýšlet rozumně,
musím zachránit pochodeň,
musím zachránit pochodeň ve tvém srdci

Už žádná krev, budu tu pro tebe, lásko,
budu ti stát po boku
Svět zatratil mou dívku

Měl jsem vidět, že to takhle dopadne
Měl jsem vědět už od začátku, k čemu se chystá
Pokud jsi miloval a ztratil,
víš, co skutečně znamená ono “ztratit”

Mizí,
mizí z tohoto světa,
stoupá jako pírko
Není jako žádná jiná
Žije v mracích,
mluví s ptáky,
bezradná maličká
Není jako žádná jiná dívka, co znám

Už žádná hanba, cítila v životě tolik bolesti
Stále si pro sebe opakovala:
“Všechna láska, kterou vydáš, se ti vrátí.”

Měl jsem vidět, že to takhle dopadne
Měl jsem vědět už od začátku, k čemu se chystá
Pokud jsi miloval a ztratil
někoho blízkého,
víš, co skutečně znamená ono “ztratit“

Nespal jsem už týden
postel se stala mou rakví
Nemůžu dýchat, nemůžu mluvit
Mám hlavu jako bombu, stále čeká
Vezmi si moje srdce a duši,
už je nepotřebuji

Ta, kterou miluji
mi podráží nohy
Ta, kterou miluji
mě topí ve snech
Ta, kterou miluji
mě znovu a zase znovu
vleče dolů

Hypnotizován nocí,
v tichosti objevující se vedle mě
Prázdnota, nicota
do mě vpaluje díru
Vezmi mou víru a hrdost,
už je nepotřebuji

Tahle postel se stala mou kamennou kaplí,
zahradou, do níž jsem vhozen
Tak si vezmi i můj život, už ho nepotřebuji

Byly časy, kdy jsem byl na kolenou,
ale tomu je konec
Hluboko v srdci jednoduše vím,
že mi vráželi kudly do zad
vždycky, kam až moje paměť sahá
Hluboko uvnitř ale přece jen bolí jen tak to zapomenout

Jsem zpátky v obraze, v obraze
Zajímalo by mě, co na tom trvalo tak dlouho

Věnuji všechno, co stvořím
přátelům, pro které bych zemřel,
ale ty budeš vždycky ta jediná
Vzpomínky, které nemůžeš dostat z hlavy,
vzpomínky, kvůli kterým bych mohl plakat
Myslel jsem, že jim vždycky budu utíkat